Název a kód

19.04.2018

Nedávno si mi posteskl pracovník řešící implementaci moderního objednávkového systému, že s dodavatelem upravili názvy polí v aplikaci, aby je uživatelé (a externí partneři – dodavatelé)  měli v češtině, ale asi budou mít problém se starým hloupým ERP systémem. Bude mu totiž vadit, že teď do něj budou přenášet data se sloupci nazvanými v češtině. Buď se tedy budou muset vrátit k anglickým označením jako „purchase order“ nebo budou muset použít české názvy bez diakritiky jako „cislo objednavky“. Český termín „číslo objednávky“ uživatelům nebudou moci nabídnout. A to vše kvůli starému hloupému systému, se kterým se musí integrovat. Úsměvná situaci a příležitost k zamyšlení nad metadaty.

Hloupý v tomto případě asi není ten starý systém, ale „moderní“ nový systém, který nepočítá s tím, že je rozdíl mezi daty, která ukazuji uživateli (dle jeho nastaveného jazyka) a daty, která si vyměňuji s ostatními systémy.

ObjectGears u všech entit (třídy, sloupce, reporty atd.) majících nějaký název (lokalizovaný) vyžaduje i kód, který povoluje jen bezproblémové znaky. Kód se pak používá pro mapování při přenášení dat mezi systémy.

Stejný přístup je vhodné používat i u vlastních dat. Pokud si vytvoříme číselník hodnot pro uživatele, můžeme chtít pracovat s různými variantami v závislosti na jazyku uživatele. Pro přenášení do jiného systému nebo práci se záznamy v programech, však vytvořme i hodnotu kódu.

Zní to možná jako detail, ale je to krásným příkladem způsobu, jakým jsou některé aplikace vytvářeny. Všímat si těchto detailů nám může pomoci při výběru správného software. Pokud totiž autoři neuvažovali nad těmito rozdíly, je téměř jisté, že jejich dílo bude obsahovat mnoho dalších nedomyšleností.